|
|
|
1. Se střídavými problémy v habsburské monarchii
2. V československém národním státě.
4. Po Mnichově: Přesídlení, nebo vyhnání?
5. Brněnští Němci a jejich vyhnáni
Neblahé následky francouzské revoluce se projevily v celé Evropě. Volání národa po svobodě a rovnosti se stalo nepřeslechnutelným. Také v habsburské monarchii docházelo k nepokojům. Odpor Čechů proti německé dominanci zesílil. Ačkoli vlny pražských nepokojů (slovanský kongres 1848, myšlenka panslavismu) ztratily na síle, dříve než zasáhly Brno, zůstalo úsilí o rovnoprávnost nezlomeným. Už nestálo v popředí posilování společného a sjednocujícího, nýbrž vyostření protikladů.
Obzvláště zřetelně se to projevilo na nechuti Čechů účastnit se frankfurtského Národního shromáždění. Činili si nárok - stejně jako svého času Maďaři - na celé Čechy pro český lid.
Že mnohonárodnostní stát habsburské monarchie měl se svými národy problémy, je stejně tak známé, jako skutečnost, že byly podniknuty pokusy najít rovnováhu zájmů mezi rostoucím sebevědomím slovanských částí obyvatelstva a německou dominancí. Přitom nabídnula Morava a obzvláště Brno, kde se zrodilo "Moravské vyrovnání" znamenitou šanci, urovnat národní nedorozumění, zatvrzelost a poměry, které byly českou částí obyvatelstva považovány za ponižování. Přineslo (1905) nejprve oslabení národnostního boje na Moravě a jistě by bylo schopno vývoje ke skutečné autonomní správě. Ale přišlo příliš pozdě. Příliš dlouho rakousko-uherská monarchie váhala ustoupit znatelnému úsilí o výraznější respektování národních zvláštností národů.
Národní vědomí Čechů rostlo a bylo v druhé polovině 19. století navíc podpořeno průmyslovou revolucí.
Mommsen píše: Bez německého kapitálu a německých podnikatelů by hospodářské otevření se Čech a Moravy nebylo myslitelným. To ale u Čechů vyvolalo pocit "vykořisťování". Bylo jednodušší hledat příčiny hospodářských potíží u etnických sousedů než u sebe samých.
K tomu se přidaly ještě také přesuny obyvatelstva. Kolem roku 1890 už polovina obyvatelstva nežila ve svých rodných obcích. Statisíce lidí, kteří dosud pracovali v zemědělství, je opustily a proudily především do měst. Tím se vytratil jejich do té doby německý charakter. Také v Brně vznikaly rychle rostoucí české menšiny, tvořené hlavně dělníky. To vše bylo ještě doprovázeno už zmíněnými národnostními a také ideologickými představami:
Obě národnosti se začaly od sebe oddělovat a přestaly se obávat hádek. Viditelným výrazem toho byly na obou stranách spolky s bojovným postojem. (např. Sokol, cvičební spolky atd.)
Nejzřetelněji byla tato tendence vyjádřena roku 1899 založením "České národní rady" (Národní rada česká), ve které byly sjednoceny všechny české strany, a založením "Německé lidové rady v Čechách a na Moravě" roku 1903. Obě podporovaly vytvoření národních bloků a takzvaného "lidového boje" a vyostření národních rozdílů.
Český historik Dušan Uhlíř píše k situaci v Brně na přelomu století mimo jiné následující:
"Brno bylo na začáku století městem, kde vládla německá většina. Té patřila radnice i hospodářský život města. Češi obývali po dlouhé generace hlavně periférii a české byly i obce v širokém okolí moravského hlavního města. Češi a Němci tu žili celá staletí vedle sebe a ani jazyková bariéra je příliš neoddělovala. Brněnská městská kultura byla dvojjazyčná. Ve většině brněnských domácností se mluvilo česky i německy. Mluvená brněnština byla podivuhodnou směsicí obou jazyků."
Smíšení obou národností mělo jak ve městech vůbec, tak také v Brně, větší rozsah než v čistě německých okrajových částech. Na to ukazuje také skutečnost, že obyvatelstvo německého původu mělo často česky znějící jména a obráceně.
Dušan Uhlíř pokračuje:
"Národnostní rozpory nastaly až ve chvíli, kdy se Češi na Moravě
začali národnostně uvědomovat a hlásit se o svá práva. Národní
obrození proniklo do Brna mnohem později než mezi obyvatelstvo měst v
Čechách."
Na základě sčítání lidu roku 1900 mělo Brno kolem
© BRUNA Prosinec 1999 Webmaster: CGCWebdesign@gmx.de