Češi a Němci (2)

2. V československém národním státě

Zde je nutná úvodní poznámka. My všichni víme, že lidé sice své názory mění, své přesvědčení ale, obzvláště ve zralém věku, sotva; a už vůbec ne, pokud jsou tyto změny vynuceny tlakem a nedojde k nim tedy z přesvědčení.

Bude proto těžké postavit proti čekému obrazu dějin, jak byl popsán a zprostředkováván od konce 2. světové války, nějaký jiný pohled. S ohledem na "etnickou čistku" Brna od Němců se o to ale musíme pokusit.

Oficiální česká verze zní: Němci zradili náš stát (ČSR), který měl být i jejich, a vydali nás Hitlerovi. Nezasloužili si tedy přílušet do nově založeného státu.

Co je zamlčováno, je skutečnost, že Němci tento stát od začátku nechtěli a v roce 1918 byli přinuceni, aby v něm žili, přičemž se bohužel české vojsko nezaleklo ani použití zbraní. Je skutečností, že se přesto dlouhé roky pokoušeli mu legálně sloužit, např. i německými ministry v pražské vládě. A to přesto, že jim bylo upíráno právo na sebeurčení a přes neustálé znevýhodňování, které bylo citelné i v Brně, ikdyž v podstatně mírnější formě než v čistě německých okrajových oblastech.

Dále je pravdou: Oddělení čistě (sudeto-) německých okrajových oblastí se uskutečnilo 1938 na doporučení Anglie, Francie a Itálie, spojenců Československa, a aniž by to bylo konsultováno; nikoli na přání brněnských Němců. Ani obsazení československého státu se nevztahuje k přání brněnských Němců, nýbrž uskutečnil je Hitler za porušení všech slibů, skutkem, který odporuje všem národnostním právům.

Nyní ale k založení československého státu.
Češi stojící na straně vítězů a jimi podporováni při zakládání státu, bojovali v monarchii za právo na sebeurčení. Ve svém nově založeném státě nyní upíralo 6,4 mil. Čechů toto právo asi 3,2 mil. Němců. Tyto označili za menšinu a nezaručili jim ani rovnoprávnost, jak ji znala rakouská ústava.

Rašín psal roku 1920 v pražském "Hlasu lidu": Československý stát jsme si vybojovali a musí zůstat státem českým.... Podle mírových smluv máme právo, starat se o naše záležitosti tak, jako kdyby vůbec žádné další národnosti neexistovaly."

Také výroky T. G. Masaryka prozrazovaly, že zradil své dřívější názory: "Oblasti obývané našimi Němci jsou našimi oblastmi a našimi zůstanou.... My jsme si tento stát vydobyli a státní postavení našich Němců, kteří sem kdysi přišli jako vysvěhovalci a kolonisté, je tím dáno."

Je ovšem možné číst i jiné názory.
Emanuel Rádl, profesor pražské Karlovy univerzity, psal již v roce 1928: "Uznání nového státu nebylo Němcům usnadněno. Převládající teorie učí, že smysl češství je v boji proti němectví a skutečně je politika naší republiky po světové válce převážně bojem státu proti vnitřnímu německému obyvatelstvu. Jak mohli Němci za těchto okolností tento stát uznat?"

3. Domů do Říše

Übersetzte/Přeložil Antonín Kavalec, březen 2000