|
|
|
Zajímá historie vůbec ještě někoho? Snad jen když sahá k prarodičům a jen ne dále. A nemálo lidí říká: člověk se z historie i tak nemůže nic naučit. V čem to je? Je to snad v tom, že většině lidí nebyla ve škole historie zprostředkována dostatečně živě? Že výuka spočívala jen v tom, naučit se zpaměti letopočty bitev, jména panovníků a dynastií?
Samozřejmě, že je možné se z historie poučit, pokud člověk chce. Člověk musí jen přijmout, že se historie neopakuje naprosto stejně; že se stále znovu objevují stejné základní vzorce chování, základní principy, ačkoli v lehce pozměněné podobě. Je to nazýváno "analogií průběhů".
Člověk se tedy může učit z historie a obzvláště politikové by si na to měli udělat čas. Ale kdy už mají politikové čas? Přitom by nám mohlo být britsky krátké rčení, které často používal Winston Churchill, vodítkem: Čím dále do historie člověk dohlédne, tím dále může předvídat.
A ještě jedno moudré rčení, které by člověk chtěl zvolat k těm v České Republice, kteří nesou zodpovědnost, a nejsou ochotni se postavit čelem k tomu, co požaduje také Václav Havel: zpracování minulosti; a to zní: Kdo zapuzuje svoji historii, bývá jí sám zapuzen.
Historii města, která nakonec zabírá celou řadu století, představit na několika málo obrazovkách, je téměř nemožné. Musíme ji proto rozdělit a ohraničit.
Pokud chcete získat jen přehled, čtěte dále. Následuje "zkrácená verze". Pokud chcete ale vědět více, klikněte zde na plné znění".
© BRUNA Prosinec 1999 Webmaster: CGCWebdesign@gmx.de
Übersetzte/Přeložil Antonín Kavalec, cervenec 2000