Proslov při odhalení památníku vyhnání brněnských Němců dne
27.5.1995

Čeští občané tohoto města Brna a vážení účastníci této slavnostní chvíle !

My, vaši bývalí spoluobčané německé řeči, jsme dali zřídit tento památník, který má připomínat strašné události roku tisíc devět set čtyřicet pět a varovat před tím, aby se něco podobného už nikdy neopakovalo.

30. května skončilo německé působení v zájmu pokroku, kultury a civilizace. Tak by to také mělo stát na tabuli tohoto památníku, avšak to nenalezlo pochopení u magistrátu města Brna. Pravděpodobně nepomyslel magistrát při svém odmítnutí na slova, která vyslovil prezident České republiky ve své řeči na Karlově univerzitě v Praze, jež chceme citovat.

V průběhu posledních dvou století česko-německý či německo-český vztah dostával stále zřetelněji nacionální rozměr či obsah. Tato moderní zkušenost často zakrývá či přehlušuje nepoměrně delší zkušenost předchozí historie, vyznačující se zvláštním druhem tvořivého soužití Čechů a Němců v jednom státním útvaru.

A na jiném místě:

Ojedinělý příběh téměř tisíciletého soužití Čechů a Němců v naší zemi.......představuje hodnotu, na kterou nesmíme zapomínat.

A dále:

…...pro mnohé Čechy …...není lehké přiznat si, jak ublížili demokracii, a tím i sami sobě přijetím myšlenky poválečného vyhnání Němců z jejích domova.

A konečně:
...jedinou alternativou, která může k definitivnímu smíření vést, je společné budování otevřené společnosti a společný zápas o ni proti všem, kteří by chtěli znovu šířit duchovní zplodiny nacionalismu.