|
|
|
|
Mendel, narozen 22. července 1822 v
Hynčicích (Heinzendorf), působil největší část svého života v Brně, největším
městě Moravy a druhém největším městě České Republiky. Zde by nemělo jít o suchý výčet letopočtů,
spojených s určitými událostmi, ačkoli jejich znalost je tu a tam nutná,
užitečná a nevyhnutelná. V první řadě má být představeno:
|
Navažme na poslední.
Jestliže je jeho jméno ještě
známé a je vyslovováno, je už to samo o sobě dostatečným důkazem, že něco
přetrvalo. V první řadě jsou to jím objevené zákonitosti dědičnosti.
Zkrácené znění:
Mendel se rozhodl vstoupit do
augustiniánského řádu, když ho hospodářská situace nutila hledat nějaký základ,
který by mu bez světských starostí umožnil rozvíjet své talenty. Žil v době
bouřlivého rozvoje průmyslu a velkých objevů ve vědách, obzvláště - přírodních;
a k těmto se cítil přitahován.
Augustiniánský řád sídlil v Brně už od roku 1350 a když byl Mendel
přijat do řádu, udělal tehdejší opat Franz Cyril Napp, všestranně vzdělaný muž,
z kláštera kulturní centrum Moravy. To bylo pro Mendel(a) štěstí.
9. října 1845 začalo jeho studium teologie, ukončil je s vyznamenáním o tři
roky později a byl vysvěcen na kněze.
Klášterům byly tehdy "josefínskými reformami" (císař Joseph II., syn
Marie Thereresie) přiděleny i světské úkoly: nejen starost o nemocné, ale i
činnost ve školní službě a později částečně i ve vědách. To vše vycházelo
vstříc sklonům a schopnostem Mendel(a). Rok po jeho vysvěcení se stal pomocným
učitelem ve Znojmě (Znaim) (přírodopis, fyzika, matematika), později mu opat
umožnil studovat na vídeňské univerzitě; mimo jiné u fyzika Dr. Christian(a)
Doppler(a)a rostlinného fysiologa Dr. Franz(e) Unger(a).
Ve 32 letech se Mendel vrátil zpět do kláštera a začal s vyučováním na vyšší
reálné škole, což dělal 14 let. Jeho snadno pochopitelná vyučovací metoda ho
činila velmi oblíbeným.
Už během svého studia ve Vídni přemýšlel o určitém pokusném křížení
rostlin, s jejichž pomocí doufal v objevení zákonitostí dědičnosti. Čtyři roky
po svém návratu začal s křížením různých druhů hrachu a předpokládá se, že v
letech 1856 - 1863 vyšlechtil a prozkoumal asi 13.000 rostlin.
Čtyři roky po započetí svých experimentů -považoval svoji práci za v
podstatě ukončenou. O dva roky později v roce 1865 vystoupil z ticha klášterní
zahrady na veřejnost se dvěmi přednáškami o pokusech s hrachem v rámci
Přírodovědného sdružení v Brně. Rok na to jsou tyto přednášky vytištěny a
uveřejněny v pojednáních tohoto spolku ve dnes proslulé klasické práci "Pokusy
s rostlinnými hybridy". Odezva byla velmi malá. Přes všechno úsilí nenachází
Mendel u tehdejších předních vědců žádné porozumění a žádné uznání.
Co tedy bylo výsledkem jeho
výzkumů? Objevil mechanismy dědičnosti. Podle něho pojmenovaná "Mendel(ova)
nauka o dědičnosti" zde nemůže být představena a vysvětlena; člověk si ji
musí přečíst ve vědecké literatuře.
Nevíme, jak těžce to Mendel
nesl, že jeho okolím nebyl rozpoznán dosah zákonitostí, kterým přišel na stopu.
To je osud, který postihne nemálo objevitelů a vědců.
Také nevíme, jestli on sám
již tušil či předpokládal dosah svých objevů; a je snadno možné že ignorance
jeho doby nechala pochybovat i jeho samotného, že by přišel na stopu něčemu
významnému.
Mendel je dnes často citován
jako zakladatel genetiky; byl ale také vědcem, který ukázal vědě a výzkumu jako
celku nové cesty. Šestnáct let po jeho smrti přišli vědci v různých zemích
nezávisle na sobě, ke stejným výsledkům jako Mendel. Vedle ostatních také Němec
Carl Correns, a ten k tomu napsal: "To vše jsem pokládal za něco nového. Poté
jsem se musel přesvědčit, že opat Gregor Mendel v Brně došel v šedesátých
letech nejen ke stejným výsledkům jako de Vries a já, ale podal i tatáž
vysvětlení".
Přiznání na rovinu mezi spory
o prvenství, které vědci tak často vedou.
Übersetzer/Přeložil Antonín Kavalec, květen 2000