|
|
|
Historický úvod
"Morava má pohnutou minulost. Existovala Velkomoravská říše, která vládla dokonce nad částí Čech, bylo zde Markrabství moravské podléhající vládě císaře, byla tu rakouská korunní země. Spojení s Královstvím českým nepřineslo nijakou vnitřní jednotu. Oběma zeměmi napříč procházela trhlina, rozdělení na dva národy, které se od sebe zásadně lišily, na Němce a Čechy, aniž by byly stanoveny hranice.
Oblasti osídlené Němci zabíhaly na české území nebo zde byly rozesety jako jazykové ostrůvky. A obráceně. To neustále rozdmýchávalo národnostní sváry, přičemž Češi v Čechách byli radikálnější než na Moravě."
(Karl Norbert Mrasek)
"Čechy byly mnohem známější, avšak také místem, kde se neustále o něco bojovalo, Čechy byly více vychvalovány, a přesto v dějinách této země na sebe narážejí protiklady mnohem silněji než ve starém Markrabství a pozdější císařské korunní zemi moravské. Tvar zde byl méně ostrý, krajina se vyznačuje menšími kontrasty, vše je zde mírnější, jemnější a poklidnější, což mělo vliv i na lidi. Není divu, že se zde uskutečnilo historické "Moravské vyrovnání", onen velkolepý pokus o položení právního základu pro bezproblémové a důstojné soužití více národů."
(Reinhard Pozorny)
Moravské vyrovnání - Zákoník
Národní sebeuvědomění Čechů v Čechách a na Moravě, které zaznamenalo v druhé polovině 19. století významný vzestup, vykrystalizovalo na Moravě do jednání o změně volebního práva, které pevně stanovovalo německou převahu, a tím omezovalo, pokud přímo nebránilo, zastoupení českých národních zájmů.
V Čechách byla jednání se stejným cílem na politických grémiích (zemský sněm, zemská vláda) mnohem dále, ale podle zvlášť angažovaných tzv. "mladočechů" ne dost daleko. Všechny nové pokusy nakonec ztroskotaly z nedostatku ochoty ke kompromisům a na intrikách mimoparlamentních sil na obou stranách.
Na Moravě vedlo úsilí Čechů o stejná práva, jaká měli Němci (tehdy majoritní národ státu) ke konci 19. století k projednávání v moravském zemském sněmu ohledně zákoníku, který by toto mohl umožnit, nebo alespoň zahájit. Moravští vyjednavači sice využívali dílčích výsledků z Čech, byli však úspěšnější. Trvalo to dlouhých devět let, během nichž byly předkládány stále nové návrhy a docházelo ke kompromisům, avšak také k ústupkům z německé strany, jak právě vyžadoval každý kompromis.
V roce 1905 pak byla jednání tak daleko, že byly předloženy texty čtyř zákonů připravených ke schválení pro "Moravské vyrovnání", o nichž se mělo hlasovat v zemském sněmu 16. listopadu.
Tyto zákony měly za cíl zklidnění tak, že se posílí volební právo pro českou část obyvatelstva a tím že bude upraveno používání obou jazyků na úřadech ve prospěch české části obyvatelstva.
Tím se otevřela možnost udělat tlustou čáru za doposud běžnými každodenními hádkami.
První zákon
určoval při novém volebním pořádku rozdělení poslanců na jednotlivé volební skupiny a patřičnou národní příslušnost.
Druhý zákon upravoval všechny podrobnosti volebního procesu.
Oba tyto zákony byly přijaty 16. listopadu 1905 proti hlasům českých měšťáckých stran.
Třetí zákon stanovoval v zásadě používání úředního jazyka, což přineslo velké ulehčení pro českou část obyvatelstva. Používání českého jazyka na úřadech bylo stanoveno jako povinné.
Čtvrtý zákon velmi rozsáhle upravoval školství, předepisoval vznik národních školních obvodů, dělil školské rady na všech úrovních podle národnosti.
Oba tyto zákony byly přijaty 22. listopadu 1905 stejným poměrem hlasů.
V Čechách k podobné legislativě nedošlo. „Moravské vyrovnání“ se naproti tomu stalo modelem pro podobné pokusy s rozdílným úspěchem ve Slezsku, Haliči, Bukovině a Bosně-Hercegovině.
V Československu, jednom z nástupnických států habsburské monarchie, se národnostní práva, kterých bylo dosaženo v "Moravském vyrovnání" kamsi vytratila. ČSR se považovala za (jedno)národnostní stát. Práva menšin byla sice zaručena, hodnocení jejich užití se však velmi různí. Školská správa, která byla při Moravském vyrovnání rozdělena podle národností, zůstala na Moravě zachována.
Němci byli, mimo jiné, v novém státě menšinou. Protože složení obyvatelstva zůstávalo stejné jako v předválečném období, bylo by možné realizovat pro všechny menšíny v nově založeném státě dohody Moravského vyrovnání, ještě je zdokonalit a uvést v platnost.
To nebylo žádoucí, nacionalismus zvítězil. Chyby habsburského období byly přebrány, částečně překonány. Od té doby platila vůle Čechů fakticky neomezeně; prohlásili se národem státu.
© BRUNA November 2001 Webmaster: webmaster@bruenn.org