Více než 12 milionů lidí bylo po 2. světové válce vyhnáno ze svých rodišť
Již pět let po konci války, 5. srpna 1950 schválili ve Stuttgart(u) mluvčí spolků zastupujících vyhnané, za přítomnosti členů spolkové vlády, církví a parlamentů
S vědomím své zodpovědnosti před Bohem a lidmi,
s vědomím své příslušnosti ke křesťanské - západní kultuře,
s vědomím své německé národnosti a poznání společného úkolu všech
evropských národů, se zvolení zástupci milionů lidí vyhnaných ze své
vlasti po zralé úvaze a po přezkoumání svého svědomí usnesli předložit
německému lidu a světové veřejnosti slavnostní prohlášení, které
stanovuje povinnosti a práva, která lidé vyhnaní z vlasti považují za
svůj základní zákon a jako nevyhnutelný předpoklad pro zřízení
svobodné a spojené Evropy:
Svoji vlast jsme ztratili. Lidé zbavení vlasti jsou cizáky na této Zemi. Bůh vsadil člověka do jeho vlasti. Oddělit člověka násilně od jeho vlasti, znamená, v duchu jej zabít.
Nás takový osud stihl, proto se cítíme povoláni požadovat, aby právo na vlast bylo uznáno za jedno ze základních práv člověka daných mu Bohem a také jako takové uskutečňováno.
Dokud toto právo pro nás nebude platit, nechceme odsouzeni k nečinnosti stát stranou, nýbrž v nových, shora uvedených formách porozumění plného a bratrského soužití se všemi vrstvami našeho lidu tvořit a působit.
Národy světa by měli pociťovat svoji spoluzodpovědnost za osud vyhnaných, jako oněch utrpěním doby nejtíže poznamenaných.
Národy by měli jednat tak, jako to odpovídá jejich křesťanským povinnostem a svědomí.
Národy musí rozpoznat, že osud německých vyhnanců z vlasti, stejně jako všech utečenců, je světovým problémem, jehož řešení si vyžaduje nejvyšší mravní zodpovědnosti a zavázání se k obrovskému nasazení.
Vyzíváme národy a lidi, kteří jsou dobré vůle přiložit ruku k dílu, aby byla nalezena cesta z viny, neštěstí, utrpení, chudoby a bídy do lepší budoucnosti pro nás všechny.